Star Gate: World of Gray 2
Star Gate:
World of Gray
Part 2 – Šedá přítomnost
By Van Tom
r. 2132 pozemského letopočtu
Stanoviště Beta, 2 hodiny po příchodu SG-13
„Takže, co s námi bude teď?“ zeptal se Gray, když společně s týmem Beta opustili ochranný štít, který se rozprostíral v okruhu 1km v okolí Brány.
„Nejprve vás musíme zavést k felčarovi. Na dnešní dobu nejste zvyklí, musí vás zkontrolovat. Dostanete tam důležité očkování a trochu vás bude ozařovat… aby jste si zvykli,“ vzpomínal Johanson.
„Ozařovat? Tady snad radiace není? Nebo ano?“ podivila se Dicková.
„Ale jo, asi půl roku po tom incidentu na Zemi nás tu vypátral jeden goauld a atomovky byla naše nejlepší obrana. Ale hlavně protože se vrátíme na Zem,“ pokyvoval hlavou Johanson.
„A o tom si nám chtěl říct jako kdy?!“ vyjel po něm Ness.
„No, už jsem vám to řekl,“ snažil se vycouvat Johanson.
„Tak hele, jestli je to co nám říkáš pravda tak na Zemi došlo k atomový válce! Nebo nám lžeš i v tomhle?!“ křičel na něho Ness a chytil ho za uniformu pod krkem.
„Hej, hej, uklidněte se,“ vyzval je Fres a zastavil tak několik vojáků Beta týmu, kteří se na Nesse chtěli vrhnout.
„Nelžu! Můžeš – mě – teď – pustit?“ zasípal Johanson.
Rick povolil sevření a Johanson došlápl patami na štěrkovitou zeminu, kterou měl pod nohama.
„Jo,“ řekl potom a obrátil se od něho.
„Ne, vážně by jste nám měli říct o co jde…“ zastala se ho Troyová. Každý z týmu věděl, že po ní Ness hází oči, ale tohle bylo poprvé, kdy mu to vrátila.
„Já, já jsem si to nevymyslel!“ bránil se Johanson a ¨mnul si zrudlý krk, „tak to stojí v 2. kartuši. Až dojdeme do tábora, Maleth vás k nim určitě zavede.“
„Je tam napsáno ještě něco co by nás mohlo zajímat?“ zeptal se radši Gray.
„To nevím, i když jsem byl doteď nejvyšší velitel, neměl jsem přístup ke všem kartuším. To mají jen správcové, jsou vždy tři a každý učí jednoho žáka svému učení, tak aby mohl nastoupit na jeho místo a chránit naše legendy,“ vyprávěl Johanson a zíral přitom někam na pustý obzor s šedou oblohou.
Cesta jim trvala ještě půl hodiny, než došli k veliké několik metrů vysoké bráně města.
„Tak jsme tady, toto bude váš nový domov!“ napřáhl ruce k hradbám a obrátil se k nim, „vítejte na stanovišti Beta!“
„Hmm,“ okomentoval Ness.
Johanson zaklepal, aby mu otevřeli. Nikdo nereagoval a tak musel vzít několik kamenů a hodit je směrem strážní budka.
„To se tu občas stane,“ uklidňoval je, „stráže jsou starý lemry…“
Když to stráž koupila šutrem do hlavy, neochotně vstala a nahoře na bráně aktivovala otevírání.
Vstoupili do obrovitého města za hradbami. Přímo rovně vedla široká ulice, na jejíž konci byla veliká vládní budova. Domy okolo byly nízké, maximálně 3 patrové z betonu a trinia.
„Se stavbou nám pomohly některé jiné národy,“ kývl Johanson při jejich pohledu.
„Teď budeme ozařováni?“ zeptal se krotící se Ness.
„Ne, teď vám představím naši místodržící ‚vládu‘,“ usmál se Johansona vedl je k hlavní budově.
Vojáci, kteří s nimi šli je už opustili a zůstal jediný.
„To je dobré, Grome, zvládnu to sám,“ podíval se na něj Johanson při vstupu do vládního sídla.
Grom jenom něco zabručel a odešel postraní uličkou.
Johanson je vedl moderně vypadajícími chodbami až k zasedací místnosti, kde už zasedá prozatímní vláda.
„Vážení pánové, milé dámy, je mi čest představit vám našeho nového vůdce: toto je Jarod Gray, velitel SG-13!“ pronesl chvalitebný proslov Johanson.
„Takže… je to pravda? Vy jste přišel ze Země?“ podivil se starý muž s bělavými vlasy, McCallan, který měl na starosti věci okolo ekonomiky.
„No… přišli ze Země, ale ze stejného roku jako naši předkové sem. Porucha Brány je vyhodila tady, místo toho, aby na druhé straně vyšli před 120 lety.“
„Přesto náleží Vládcovský post jemu!“ přikývl McCallan a předal Jarodovi slavnostní pás.
„Eh, děkuji,“ uklonil se Gray a přijal dar.
„Musím ti představit i zbytek naší vlády,“ řekl Johanson a začal ukazovat.
„Toto je Jack Blaisy,“ ukázal na statného muže s hnědými vlasy a válečným, přesto přátelským výrazem ve tváři, „byl mou pravou rukou a doufám, že nyní bude i tvou.“
„Tenhle týpek to je Jimmy, Jimmy Carwell. On se umh, stará o obranu naší základy,“ ukázal na vychrtlého mladíka, kterému nemohlo být více než dvacet tři s krátko střiženými šinavě blond vlasy.
„Ty a obrana? Vždyť jsi jak párátko!“ nezdálo se Nessovi.
„Mám gen Antiků,“ pochlubil se mladík, „a jinak drony do vzduchu nedostaneme.“
„Tenhle starej pardál je Lick. Nevím jak ho hodláš využít,“ zamračil se Johanson při pohledu na vysokého plešatého státníka se zlým výrazem. Mez ním a Johansonem byl velký oblak vzájemné nenávisti.
Lick nic neřekl.
„Tohle je Adria, moje žena,“ usmál se Johanson při pohledu na svou půvabnou ženu, byla mladá a štíhlá s volnými blond vlasy. Měla nádherný úsměv.
„Těší mě,“ přikývla.
„A poslední koho vám představím je Ellen,“ ukázal na krásnou štíhlou dívku s krátkými zrzavými vlasy a výraznými vnady. Fres při pohledu na ni ztuhnul. Většina přítomných si toho všimla a Fres rychle zkosil zrak k oknu a malinko zrudl. Tohle nezažil nejméně od svých studentských let.
„Doufám, že se spolu sblížíme,“ řekla Ellen nečekaně svůdně a zajela si rukou po svých šatech až dozadu…
Trapnou chvilku přerušil chlapík, který do místnosti doslova vtrhl.
„Co je Dave?“ řekl nervózně Johanson, zřejmě se nestávalo často, že by takhle vtrhával na zasedání.
„Pane, eh, promiňte, ale rozvědka nám poslala depeši. Nevíme co si o tom máme myslet. Zachytli jsme taky tuhle fotografii, prý si tam vyžadují vás osobně.“
„Dobrá, připravte Tel’Tac, do půlhodiny odlétáme. Je to na Ishuově území, myslel jsem že to s ním vyřídí ori… promiňte, málem jsem zapomněl, Jerode, tohle je Dave Cameron, jeden z mála lidí, kteří se u nás věnují počítačové technice.“
Jarod kývl na Davea na přivítání. S počítačovníky měl své vlastní zkušenosti.
„Doufám, že poletíme taky,“ řekl Jarod.
„Samozřejmě,“ přikývl Johanson.
„Jestli se ale nemýlím – a to se nemýlím – nepatří Tel’Tacy Goa’uldům?“ zeptala se Taylorová.
„Patřil,“ usmál se Johanson, „teď už jim snad nebude. Nic lepšího k přepravě nemáme…“
Tel’Tac čekal za budovou vlády na celkem velké přistávací plošině. Byl o něco větší, než jaký goa’uldi používali před 120 lety, ale jinak se zásadně nelišil.
Jimmyho nevzali ani přes veliké prosby, ale i tak tam bylo celkem těsné. Celé SG-13 spolu s Johansonem a Blaisy řídil.
Když dorazili hyperpohonem na souřadnice od rozvědky, nikoho od nich tam nenalezli.
„Je to divné,“ kroutila hlavou Dicková, „podle zprávy tu mělo být nejméně deset Ha’Taků Ishuy, ale senzory žádnou nenašly…“
„Blaisy, zavez nás k té planetě,“ rozkázal Johanson.
Tel’Tac se dal do pohybu podsvětelnou rychlostí a doplul na orbit planety.
„Zaznamenáváme několik zničených měst, Brána je v provozu,“ oznámila Dicková od senzorů.
„Tohle byla Fushalova planeta,“ vzpomínal Blais, „neměla veliký význam, proč by Ishuya útočil zrovna tady?“
„Nejspíše se chtěl přesvědčit, jestli na to má,“ promnul si bradu Johanson a zkoumal okolí očima.
„Támhle,“ ukázal přes čelní sklo, „je tam… nějaká schránka.“
Blaisy to otočil a zamířil dále od planety.
„Měli by jsme to transportovat kruhy na palubu,“ napadlo první Frese.
Dicková něco goa’uldského pomačkala a kruhy přenesly asi půl metrů dlouhé pouzdro na palubu.
„Vypadá to jako z naší lodi,“ přikývl Johanson.
„Drží to nějaký podtlak…“ vrčel Ness, když se to snažil otevřít.
Z druhé strany mu pomohl Fres a společně to odtrhli. Do okolí se okamžitě uvolnila stlačená pára a zkondenzovala. Uvnitř byla nějaká obálka zatavená v plastové fólii.
Johansoni ji rozevřel a četl.
„Toho jsem se bál,“ řekl a zadal Blaisovy nové souřadnice.
Provedli další skok a objevili se v nové soustavě.
Asi pět Ishuových Ha’Taků bombardovalo povrch planety, dalších 5 drželo obranou formaci a ve předu stála nejméně dvakrát větší mateřská loď vybavená podivným zařízením.
Z hyperprostoru se vynořily 2 orijské Amiky a s plnými štíty zamířily k Ishuovi.
Vysílání zachytili i oni.
„Přijměte origin a uctívejte Ori jako své jediné bohy! Odmítnete-li, budete zničeni.“
„My jsme bohové, my goa’uldi,“ odpověděl svérázně Ishua a vyslal prvních pět Ha’Taků do útoku. Jejich zbraně neměli šanci proniknout štíty ori.
Ori vyslali vpřed svou letku stíhačů, ale eskadra nového typu smrtících kluzáků si s nimi hravě poradila.
Ori soustředili palbu a zničili jeden Ha’Tak, ostatní se jako by daly na ústup.
Vepředu zůstala Ishuova mateřská loď. Oriové ji zacílili, ale její štít vydržel.
Ishua vypálil a jeho smrtící zbraň zbavila první loď štítu. Oriové se zdáli být zmateni a Ha’Taky poškozenou loď rychle dodělaly.
Druhá loď chvíli stála a zničila druhý Ha’Tak, ale poté se dala na ústup.
Ishua znovu vypálil a silně mu poškodil štíty, Ha’Ťaky jeho práci dokončily.
Amika už byla z dostřelu, ale kluzáky ji ještě stihli poškodit. Však se jich vrátilo jen sedm.
„Ishua nechtěl tu druhou zničit,“ řekl zamyšleně Johanson, „máme veliký problém.“
„Co bylo v té zprávě?“ zajímala se Taylorová.
„Tohle, že prý Ishua vlastní nějakou novou zbraň nevídané síly. Naše lodě se vydaly k jeho loděnicím, prý je poslední čas to zastavit.“
„Vypadalo to jako Raovo oko,“ řekla Dicková.
„Menší, ale i tak. Ishuovu oku se nemůžeme postavit. Blaisy, letíme domů. A vy se půjdete ozařovat,“ řekl smutně Johanson. Možná že dnes nastal první bod v druhém konci světa svobodných lidí.
Komentáře
Přehled komentářů
ještě větaí kokotina než minule, totální pičovina!
radím: nikdo to radši ani nečtěte
hodnoceni
(Lojza, 12. 5. 2007 20:03)