Night Watch - 03 Enemy before Gates
Night Watch
Birel Witch part #03 Enemy before Gates (Nepřítel před Branami/Gatesem)
Šerá ulice, Moskva
Pětice Nočních Hlídačů si připravuje magickou sílu. Za chvíli to vypukne. Nepřítel se blíží. Jeden z nich se přemění ve vlka. Hlasy se zesilují, na obzoru se rýsují jednotlivé siluety držící ohnivé koule.
„Musíme vyslat vlnu!“ rozkazuje nejstarší.
„Dokáže je to zadržet?“ ptá se jeden z mladších.
„To nevím…“ řekne upřímně vůdce.
Všichni spojí svou sílu a vytvoří vlnu tvořenou bílou energií. Vlna se rozpíná a potom vyráží, cestu ji zkříží několik ohnivých koulí, ale ty zanechají jen malé doutnající dírky. Vlna se vyřítí na pátrače a první řadu doslova smete.
„Funguje to!“ vypískne ten mladý hlídač.
Najednou se sražení pátrači začnou zvedat.
„Tak tohle Zavloun přehnal,“ řekne vůdce, „musíme je likvidovat po jednom! Blizááárd! Blizard!“
Hlídači vysílají svá kouzla a trefují pátrače. Ti kouzlí ohnivé koule, nebo rychlejší ohnivé šípy, které naráží do štítů hlídačů. Hlídač přeměněný ve vlka úspěšně hryže několik pátračů, ale ti ho obklíčí. Jeden pátrač se protlačí dopředu a prorazí ohnivým bičem štít mladého hlídače. Vůdce vyčaruje andělský meč, ale i když ohnivý bič zadrží ostatní pátrači mladého upálí ohnivými koulemi. Vůdce se vrhá do boje a všechny jeho vrahy pozabíjí andělským mečem a snaží se odehnat ostatní paladinským světlem. Další hlídač to schytá do nekrytého ramene a padá k zemi. Pátrači kolem vlka vytvoří ohnivou hráz, která se stahuje. Vlk přeskočí a tři z nich zakousne u krku.
Dva zbylí mu zkříží cestu svými koulemi, vlk po jednom skočí, ale uhne, aby se pátrači navzájem sestřelili. Nakonec ho další z pátračů zasáhne ohnivým šípem do kožich. Vlk se na něj vrhne a kouše. Pátrač vystřelí druhý a vlk se shrbí, ale nepřestává rdásat černé maso. Třetí šíp odhodí vlka stranou, ale pátrač je již mrtev, zezadu někdo vlka zabije velikou sekerou.
„Ústup!“ řve vůdce noční hlídky, ale v tom mu do nekrytých zad někdo vpálí ohnivou kouli. Vůdce padá na kolena.
Černá Obrazovka
Začíná Znělka seriálu a objevují se sestříhané scény ze seriály, s medailonky hlavních rolí
V průběhu další scény se stále zobrazují titulky.
Centrála Noční Hlídky, Moskva
Geres sleduje jak doktoři vytahují Van Toma z bacty a oblékají mu jeho vypraný hábit. Lesklé černi kontrastují otrhané díry po brocích. Geres obejde průhledné skol, jež se z té druhé jeví jako zrcadlo a zamíří k Van Tomovi.
„Jak se cítíš?“ zeptá se Geser opatrně.
„Ech… znovuzrozeně!“ odpoví zmateně Van Tom.
„Celkem máš pravdu. Stálo mě to milion dolarů.“
„Cože? Tak to teda díky, šéfe! Čím jsem si to zasloužil?“
„Ty jediný jsi unikl z temnot, našeho nového nebezpečí!“ vysvětluje Geser.
„O čem to mluvíte? Já jen… co jsem to vlastně dělal?“
„Prosím? Ty jsi ztratil paměť?“ diví se Geser.
„Ne, tedy možná jo. Nevím… vzpomínám si jen… auto, Simona, pád, poslíček, pozdrav, au…“ Van Tom se chytne na místech průstřelů, které jsou, leč nedokonale, zahojená.
„No jistě, vzpomínky na smrt bolí. Naštěstí ta zranění nebyla úplně smrtelná a tady Leo ti hodně pomohl, je to světlonoš,“ představil Geser.
„Možná ti pomohu, Leo,“ dokončil Leo.
„Hmm, Van Tom.“
„Teď musíme najít fragmentátor paměti,“ pokračoval Geser.
„Cože?“ zeptal se upřímně Van Tom.
„Dokáže obnovit ztracené vzpomínky. Ale má to jeden háček. Po loňském incidentu byl ten Moskevský zničen, při předloňském byly ztraceny další tři z celé Evropy a jediný nám známy mají po tom incidentu před dvěmi lety muži v černém.“
„Denní hlídka? Jiní Temní?“
„Ne americká agentura na udržování vesmírných přistěhovalců.“
„Aha. Takže poletíme do Ameriky? To je dobře, mám rád Ameriku, hranolky, Ameriku, americké holky, americké auta, NHL…“
Luxusní Zimní sídlo, dvacet kilometrů od Moskvy
Panu Salierymu docházeli nervy. Ten útok pátračů ho stál čtyři dobré chlapy z ochranky. A navíc ty jejich černé kápě nevynesou víc než pár rublů! Ještě, že to vyřešili hasiči, další ekonomické ztráty by ho docela naštvaly.
Do místnosti vstoupil poslíček, celkem v dobré náladě.
„Do Moskvy přiletěla lady Anet,“ oznámil, „nositelka Ionosova oka!“
„Sakra!“ vykřikl nečekaně Saliery.
„Vám se ta zpráva nelíbí? Vždyť je ten drahocenný artefakt na dosah ruky!“
„No právě, teď. Teď, když je Xemorf někde v Irsku! Budu muset vyslat nějakého nájemného zabijaká, nebo zloděje a to jsou další výdaje!“
„Ah tak. Nicméně za pár dní se FowlStar přiblíží k břehům Murmanska a Britva nám ještě něco dluží!“
„To máš pravdu, toho Fowla ať si nechá, ale náklad by nám mohl vydat, ne?“
„To zajisté pane!“
„Dobře, vyřiď mu mou zprávu a taky se ho zeptej na doporučení toho vraha!“
Telefonní budka, Moskva
Dobýt telefonní budku nebylo nic snadného. Simona se vrhla na trojici pátračů a sekala je nápěstními břity. Frosty sem tam nějakého trefil tyčí, když se k němu omylem připletl moc blízko.
Pátrači byli zcela odhodlání bránit budku do posledního muže a doufat, že to mezitím jejich vůdce stihne. Jejich vůdce totiž obědnával pizzu a hlad je svině. A hlad v Rusku, to je doslova Ruská svině! Pátrači padali k zemi s prořízlým pláštěm a jejich vůdce volal. Až do chvíle kdy jeden z pátračů vystřelil ohnivou kouli na Frostyho, ten tyčí kouli odpálil jako při basetbalu a ta napálila do telefonní budky. Vůdce pátračů s klením vyběhl ven s hořícím telefonním seznamem v rukou.
„To si zkusíš!“ vypískla vyčerpaně Simona.
„Zkusím!“ protestoval udivený Vůdce.
„Jak, to by jsem chtěla vidět!“
„Tak se dívej!“ řekl Vůdce.
V tu chvíli přijel roznašeč pizzy, Vůdce ho sejmul ohnivou koulí, nasedl na jeho kolo, snědl pizzu a ujel.
„A je fuč,“ řekl Frosty.
„Aspoň telefon zůstal…“ řekla Simona a vytočila tajnou linku, „Beliare, mám pančelámu!“
Lokace neznámá, Irsko
Xemorf se divil jak jednoduché to bylo. Nepotkal ho žádný obtížný nepřítel. Cestou sice musel zabít několik Vizzerdrixů, ale to bylo v Irsku běžné. Tuto a předešlé dvě hodiny trávil tím, že ustavičně prohledával okolní prostor, aby našel onu magickou kouli, jak si žádal Saliery. Za kopcem vedle se objevuje světle fialová záře.
„Támhle je!“ řekne vyčerpaně Xemorf, „jsem tak unavenej, že se mi zdá, že se ten vzduch vypařuje! He, uprostřed lijáku!“
Najednou se záře začne pohybovat a pak zmizí v kopci.
„Co to sakra bylo?!“ diví se Xemorf a jde ke kopci. Asi se mu to jen zdá, ale ten vypařující vzduch zmizí i s koulí uprostřed kopce.
Xemorf se rozběhne a – proběhne kopcem!
Všude kolem je samá hlína a zcela nové Hi-Tech vybavení. O několik metrů dále je v obrovském doku zakotven veliký kapkovitý raketoplán velikosti menšího tiráku. Odpařující vzduch zmizí a na jeho místě se objeví malá, ani ne metrová postava se špičatýma ušima v černé kombinéze a objemné přilbě.
„Mimozemšťané!“ vykřikne Xemorf a vytáhne svou devítku.
„Klusáku, máme tu problém!“ ozve se ten neznámý.
Xemorf pálí a kulka se odráží od pláště lodi a trefuje se do terminálu. Prcek hbitě tasí své Neutrino 2000 a začne pálit energetické výboje. Xemorf tak tak uhýbá a skáče za jakousi ulomenou součástku.
„Mimozemšťan? To určitě, blátivý!“ řekne ten prcek.
Xemorf vykoukne a trefí prcka do nohy. Prcek zaklopýtá dozadu a spadne na zem, ale stihne omráčit svou zbraní Xemorfa. Kolem nohy se jí začnou honit modré jiskřičky.
„Klusáku, mám problém. Ten blátivý mě střelil do nohy! Musím ho vzít dolů na výmaz paměti!“
„Pro všechno pod zemí! On tě trefil krytou?“
„Já jsem štít vypnula, protože už jsem byla u terminálu!“
„Tak jo, Myrto. V tom transportéru musí být nějaké ledové obklady s léčivými krystaly. Ale nevím jestli tam bude něco, co by ti pomohlo s kulkou. Po tom incidentu s Fowlem měl každý skřítek nosit můj nový oblek s mikrovláknem!“
„Ten mám na sobě, Klusáku,“ řekla Myrta a s námahou odnesla Xemorfa do transportéru.
„Ale bez dlouhých nohavic, že? Copak si nějaký Víl, kterému je nevkusná neprůstřelná vesta, tak ho zastřelí bez ní? Máš aspoň tu kouli?“
„Jo mám. Sakra, magmatický výbuch! Musím ukončit komunikaci!“
Myrta vykotvila s doku a nechala transportér padat dolů… až ke středu Země…
Centrála Denní Hlídky, Moskva
Gates se nedůvěřivě rozhlížel a pak zazvonil. Z okénka na něj vykoukl vrátný a nedůvěřivě zvažoval jestli má použít vymazávač paměti.
„Jsem tu správně? Mám mluvit s panem… Zavulonem.“
„ Pojďte dál,“ řekl vrátný „ale nejdříve identifikaci!“
Gates postupně vytáhl Občanku, Pas, kartičku zdravotní pojišťovny, kreditku Visa a dokonce i průkazku na žákovské jízdné v MHD.
„Já myslel identifikaci, jako Vrátnej, člověk, zaměstnanec Denní Hlídky, bez kategorie.“
„Tak to by znělo asi takhle: Bil Gates, programátor, ředitel Microsftu – PC Hlídky, nejvyšší kategorie.“
„Tak jo pokračujte rovně, až ke dveřím BOSS.“
Bil Gates pokračoval až narazil na Zavlouna uprostřed četby nějaké divné knihy „Nochnij Dozor“ v azbuce.
„Co tady chcete?“ řekl bez zájmu Zavloun, aniž by odtrhl zrak od knihy.
„Mám tady pro vás obchodní nabídku,“ začal Gates.
„Ne, žádné firemní předměty nebereme! Ty nám vyrobí Jiní Světlí, které chytneme!“
„Nabídku z oblasti počítačů!“ vyhrkl uražený Gates.
„To bych bral! Noční Hlídka má nějakého Počítačovníka a ten jim tam maká, ale my máme jen staré spectra!“
„Takže smlouva byla uzavřena? Těšilo mě pane Za-“
V tom Gatesův hologram s příšerným výjekem zmizel.
Východní Podřeží, Miami, United States of Amrica
Morfeus kontroluje svoje sapíky v elegantním obleku. Narovná černé brýle. Vyrazí.
Najednou z baráku před ním vyrazí tři gargoryly a prorazí masivní okno, v pařátech si nesou jednoho člověka. Morfeus neváhá tasí sapíky a spustí palbu po gargorylách. Ty jsou ale příliš vysoko a samopalem na ně nedostřelí. Raději všechno uklidí, protože pohledy důchodců v blízké zastávce MHD ho silně znervózňují.
Morfeus vyrazil rychle do domu, možná už bude pozdě. U dveří našel dvojici mrtvých stráží. V domě bylo několik mrtvých, nebo zraněných civilistů a uprostřed se vyjímala jakási černá oválná místnost. Pár gramů jisté výbušniny odvedla své. Vzniklým průchodem vešel dovnitř a odhalil zkrvavený hologramový snímač. Při pohledu nahoru objevil rozbitou skleněnou kopuli.
„A sakra! Inkubus byl unesen Zlem!“ zaklel Morfeus, „VyVolený je ohrožen!“
Někdo zazvonil, Morfeus nelenil a šel otevřít. Ve dveřích se objevil kriminalista a několik dalších jeho poskoků.
„Horacio Kane,“ představil se kriminálník, tedy kriminalista „nevíte co se tu stalo?“
„Ne,“ řekl Morfeus.
„A co ta hromada mrtvých za vámi?“ vyptával se Kane a jeho sekretářka Pamela střídavě všechno fotila a zapisovala.
„Ty si můžete nechat,“ řekl suše Morfeus, „mě zajímal jen ten Gates…“
„Cože? Můžete nám prosím ukázat ty vaše samopaly?“
„Jistě,“ řekl Morfeus a spustil palbu oběma sapíky.
„Aghrr…“ s těmito slovy spadl Kane a pak i jeho spolupracovníci na zem. Morfeus měl nabité sice v jednom ostré, ale nehodlal se zdržovat, když je VyVolený v ohrožení!
„Šéfe, Inkubus byl unesen Zlem!“ řekl do mobilu s přímou linkou na Gesera.
V dálce se v Telefonní Budce objevil agent v černém.
„Musím končit, Geňo, začínají se sem zbíhat agenti,“ řekl Morfeus a znovu se zadíval na své samopaly…
Hlavní Letiště, Moskva
Aneta se marně rozhlížela a hledala Van Toma. Na poslední chvíli ji zablikalo Ionossovo Oko na krku. Nebezpečí! Než cokoli podnikla, neznámý sniper ji už zaměřil ze střechy zásobovací haly a vystřelil. Aneta vyskočila a nechala si projít kulku dlaní a vytáhnout svůj kalibr 44. Dva tři výstřely, sniper ji ale trefil do nohy. Přivolaná ostraha stála už nad mrtvým tělem.
Dokáží v Americe vrátit Van Tomovi vzpomínky? A zvrátí to průběh války se Zlem?
Přežije Morfeus boj s agenty? A podaří se mu zachránit Inkubus?
Proč hledal Národ skřítku magickou kouli? A co udělají s Xemorfem?
Kdo byla Aneta a jakou roli měla sehrát v našem příběhu?
Na tyto a další otázky vám odpoví epizoda 4 „Trans America“