IKD -Kapitola III. Astaroidy
Kapitola III.
Asteroidy
„Pane, někdo manipuluje s generováním konfigurace energie v štítovém obvodu…“ vyřvával zděšeně jeden pracovník na nového vedoucího-Rita.
Rit vyděl hrůzu v jeho očích, hlava se mu začala točit.Upadl na zem a už se nezvedl.Pracovník nelenil a zmáčkl sirénu.Hluk sirény zachvátil celou strojovnu.
„Pane Kaldeme, máme tu pohotovost! Něco manipuluje s generováním konfigurace energie v štítovém obvodu! Jestli včas nezasáhneme přetížení, přelomené píst a vzniklý tlak roztrhají nejmíň půl lodi!“ řval do vysílačky na ochozu pracovník.
Kaldemovi vše znělo z komlinku na obleku. Kaldemovi se uvolňoval adrenalin do žil, to mu pomohlo k doběhnutí k nejbližšímu ovládacímu panelu. Ať dělal co dělal nic nezastavilo nelegální příkaz.
Obvody už „nasákly“ energií a jeli v proti proudu toku povelů strojovny. Nezbývalo moc času.
Kaldem pln adrenalinu a nervového vypětí udělal normálně nemožný skok. Ano takové situace opravdu člověk nemůže ovlivnit a řídí ho vlastní instinkty z podvědomí.
Rychle po žebříku vyšplhal do sedadla obřího laserového elektro-děla jež svými výboji přebíjela napětí uvnitř pod světelných motorů. Nenamáhal se s manévrováním a otočil dělo skrze houf drátů. Jeden z drátu nebyl dostatečně utěsněn a přes dělo se přenesl elektrický šok, který zasáhl až Kaldema u ovládání.
Šok ho však jen utužil a obnovil napětí nervů. I když měl ruce od šoku popálené nepřestával pevně držet ovládání stroje, přes velkou bolest ( kterou snad tlumilo několik látek vyvolaných napětím ). Utrhnuté dráty spadly na zem a jiskřili do všech směrů. Vypadlo osvětlení, ale zachvíli naskočil náhradní nouzový režim.
Kaldem obtočil věž z laserovým elektro-dělem k generátorům štítu. Zapnul nabíjení článků.Zabořil dlouhý laser do generátorů. Teď nebo nikdy! Do krve sedřenou dlaní zapnul laserový elektro proud.
Celou místností prozářilo ohromné modré světlo. Všechny elektrické systémy se vypnuly. Nic nebylo slyšet. Kaldem se ani nemohl hnout. V hlavě mu během vteřiny proběhl celý život. Pomyslel si to už přichází smrt…
Čas se zastavil. Trvalo to podle přístrojů jen několik sekund, ale pro Kaldema to byly hodiny.
A vtom se ozval uši drásající zvuk. Od generátoru se zvedla tlaková vlna která všechny odhodila deset metrů dozadu. Kaldem byl vystřelen odstředivou sílou z věže. Čas se jakoby opět zastavil. Nejspíše nějaká poruch časoprostoru pomyslel Kaldem jako v černé díře. Pohnul se! Vše šlo i zvuk se trochu ozýval. Výboj vytvořil anti-gravitační pole se středem v generátoru. Fantastické!"
***
Deltora se doslova zastavila ve vesmíru. Motory zhasly už před chvílí teď je následovaly štíty. K tomu anti-gravitační pole uvnitř svým magnetickým vyzařováním přilákalo několik asteroidu s blízkého roje. Asteroidy se přibližovaly čím dál tím rychleji díky setrvačnosti. Posádka Deltory o žádných asteroidech nevěděla a žila svůj běžný život na křižníku. Imperiální křižník neměl žádnou obranu proti obřím kamenům, štíty nefungovaly, palebné věže by asteroid určitě nezmohly a snad jiné zbraně jako protonová torpéda by měly šanci.
***
Stormtroopeři šli poloběhem. Uháněli chodbami bílými i šedými, ale jejich cíl nalezení doktora Simpa byl v nedohlednu. Zase jedna zatáčka za roh.
Byl tu! Doktor Simp tu ležel na zemi celý zelený. Opravdu jeho pokožka byla nazelenalá. Na obličeji měl ještě placatou modřinu. Vojáci nevěděli jak k tomu přišel, nejspíše po souboji s tím zvířetem co byl venčit.
„Tady pátrací skupina. Našli jsme hledaného. Bohužel je doktor… Simp mrtev. Rozdělíme se. Polovina odnese mrtvého a ti další budou pokračovat v pátrání po uprchlém… gunganovi“ říkal pomalu po větách do svého komlinku vůdce pátračů.
Sám šel po stopách gungana, jeho muži ho následovali s dvoumetrovým odstupem. Převzali zbraně od těch co odnášeli doktora a vzali si s sebou i speciální gumovou síť na polapení uprchlíka.
Čím dál tím víc tu šel cítit pach staroby. Takový jako je ve starých budovách. Vzduch tu houstl. Vojáci nic nepoznali, dýchali vzduch přes filtr na masce svého brnění.
Stál tam!
Ani jeden ze stormtrooperů nikoho takového neviděl. Měl ruce volně podél těla a na sobě starý plášť. Vyrůstala mu bradka a obličej měl stářím zjizvený.
***
Elvish utíkal chodbami v děsu. Teď z něho byl vrah a zloděj. Byl z toho značně stresován. Uháněl sterilními chodbou křižníku nerozpoznatelnou od té druhé. Zpytoval své svědomí všechno však byla nešťastná náhoda.
„Ano všechno to byla nešťastná náhoda, já za nic nemohu“ říkal si pro sebe Elvish. Sám však věděl jak se věci mají.
To byly poslední minuty jeho života. Ukradená desinfekce mu vypadla z kapsy. Ohýbal se pro ni a vtom…
Jeden z asteroidů narazil do trupu lodi. Udělal v něm díru a padal dál. Vzduch na lodi a vzniklé tření rozžhavilo jeho ledový povrch.
Kovy na stropě se pálily žárem meteoritu. Protavil se a spadl přímo v okamžiku kdy se doktor Lony Elvish narovnal s Alderánskou desinfekcí v ruce.
Váha asteroidu ho drtila do podlahy a žár ho značně popálil, zničil i malou lahvičku jakožto předmět doličný.
Asteroid se pomalu ochlazoval.
***
Stormtroper doběhl. Poklepal na dveře rukou držící datapad. Dveře se automaticky otevřely. Stanul na informačním centru. Všude tu chodili lidé a jiní tvorové s datapady, informačnímy krystaly, gelo-digitálními pery a jinými věcmi. Jezdili a pochodovali tu různí droidi. Místnost byla přeplněna pulty s počítači i s obsluhou. Na zemi byla značná vrstva špíny i se zbytky svačin.
Přistoupil k droidovi s kulatou hlavou, oválným tělem a nožkami s kolečky. Ten droid byl zeleně pomalován a stormtrooperovi se zdálo divné mluvit právě s ním.
„Jdu tady nahlásit smrt jednoho člena stormtrooperů identifikační číslo:926578723“ vykládal droidovi. Droid vypadal že ho to zajímá.
„Bůů, píp píp dů…“ vydával droid a začal jezdit dokolečka.
„S tím se nebavte! To je jen astromech co tu musí nahlásit údaje se sestřeleného letounu. Pojďte to raději říct mně“ řekl stormtrooperovi vysoký chess modro růžové barvy.
„No tak dobře. Jdu zde nahlásit že na chodbě S354 bylo nalezeno mrtvé tělo patřící vojákovi číslo 926578723. Byl zavražděn blasterem, nejspíše. Vrah neznámý, požadujeme o dostavení detektivů Samuela Hosse a Hercula Pirota. Nahlašuji vše až teď, protože komunikační kanál byl obsazešn“ oznámil pečlivě vše stormtrooper.
„Mh, myslím že to není jediný případ v poslední době, právě tady řešíme případ smrti doktora a útěku gungana“ řekl na odpověď chess jménem Kalwen.
„Hůůůů… Hůůůů… Hůůůů!“ ozvalo se znenadání. „Hnědý poplach!“ znělo po siréně. „Hnědý? Já znám jen červený!“ nadával Kalwen. Stormtrooper byl také zmaten nikdy toto neslyšel. „Co tady ještě stojíte! Neslyšeli jste? Hnědý poplach!“ hučel na ně malý mon calamarian.
„A jaký je hnědý poplach? My se ve škole učili jen základní barvy, jako je modrá, červená, žlutá a zelená“ zneklidňoval se chiss.
„Strana 612 odstavec 6: Hnědý poplach značí nebezpečí tvořené nárazem asterroidu do větších…“ recitoval nazpaměť, měl zavřené oči aby ho nic nevyrušovalo. Proto si ani nevšiml že jeho dva posluchači už zmizeli.
„Neslyšel jste hnědý poplach! Vy si tu něco mrmláte, rybko a nás zde ohrožují asteroidy!“ vyhučel na calamariana, který stále přednášel vyhlášku ze zákoníku nějaký zabrak.
***
Baltus vyprovodil jednoho pacienta jemuž léčil porušený nerv ke dveřím. Poplácal ho po zádech a nechal odejít. V Jeho pracovně teď byly obě sestřičky a jeden vypnutý lékařský droid. Tento křižník jich nikdy neměl moc a když jeden sešil ránu generálovi Puncherovi nakřivo zakázal jejich další používání.
„Další, prosím!“ řekl na chodbu Baltus kde dnes byla obzvláště dlouhá fronta pacientů.
Do ordinace vstoupil Jenkis s rudou nateklou tváří. „Dobrý den doktore“ vyfuněl poručík skrze oteklé rty.
„Á pan Jenkis, vy nás moc nenavštěvujete. Jak se vám to stalo?“ zděšeně vykřikl doktor,když spatřil jeho tvář.
„No jaksi se na mně přilepila taková slizká sépie, velká jako palačinka a dlouho trvalo než jsem ji sundal. Pane doktore jak to se mnou bude?“ zeptal se po vylíčení příčiny Jankis.
„Posaďte se u nás. My tu něco vymyslíme“ řekl k němu twi´lec a vzal si při tom do ruky bílou fólii.
Jankise usadila na doktorské křeslo mladá a pohledná sestřička. Linousie mu kolem kru uvázala lékařský plášť, aby neby při zákroku pošpiněn jeho poručický oblek. Jankis se na ni mile usmál. V rohu stála Walma a šklebila se na svou spolupracovnici.
„Tak zkusíme to nastříkat agresivními bakteriemi…“ vysvětloval Baltus postup práce pacientovi. Ten z toho nebyl zrovna moc nadšen, nějaké baktérie. No toto.
„Pak trochu nahřejeme a přelepíme bctovou nano náplastí, čistá bacta by byla moc ostrá na tyto bakterie“ pokračoval doktor a nabíral jakýsi modrý sáček. Přistoupil blíže k pacientovi se sáčkem v ruce. Na jeho twi´lecké tváři byl znát úsměv s dlouhýma špičatýma zubama. Úsměv buď z utrpení pacienta, nebo radosti z práce.
„Á… au, to štípe!“ pištěl Jankis jakmile se sáček dotkl jeho tváří. Cíli v nich takové mravenčení. To musí být ty agresivní baktérie pomyslel si.
Pan doktor ho nechal chvíli trpět. Po chvíli mu na tvář přiložil drát s topným tělískem. Jankis cítil příjemné hřání. Pocit teplíčka však už nebude trvat dlouho.
„To by opravdu droidi nezvládli! Ti by opuchlé místa opálili plamenometem a hnis vytáhli injekcí. Hm jen ta představa mě děsí“ říkal Baltus, když do ruky bral zásobník s nano páskou. Jankisovi už tváře trochu splaskly, zato je měl rudé jako plášť císařových gardistů. Walma mu na tváře dávala různě chladné magnetky.
„Tak a už bude hotovo“ říkal Baltus a vystřeloval nano náplast ze zásobníku. Byla tenká jen několik málo nanometrů takž nešla vidět ani když byla po několika vrstvách.
„Hůůů… Hůůů… Hůůů…. Hnědý poplach!“ řval reproduktor. Všichni kromě jankise na doktorském křesle si lehli na zem.
***
Na hlavním můstku to hučelo už delší dobu. Byli zde všichni kromě generála a Jankise. Velení přebírali Argeblas a Dorphonem. „No tak jsme tu ani ne hodinu a už zničíme křižník? Hej Gefová kde váznou ti spacetroopeři?“ nadával Argeblas.
„Spacetroopeři jsou od díry v trupu asi deset minut cesty, kvůli ochraně trupu byli vysláni z vedlejšího stanoviště. Naše turbolaserové baterie už mají ostatní asteroidy pod palbou hrozí však kolize s přídavnou nádrží“ odpovídala "veliteli" křižníku.
„Dorpe, co je s tebou? Proč furt hledíš na Rybetovou?“ řekl tiše Argeblas k Dorphonovi. „Ano, poručíku Rybetová stále žádné správy ze strojovny?“ zeptal se hlavní poručík Rybetové.
„Ne, ehm pane? Hm ne žádné zprávy motor ani štíty znovu nenaběhly. Spojení není možné. Ovšem přístroje ukazují všechny parametry nad hranicí funkčnosti, takže by měla být posádka nejspíše v plné práci na opravách“ zdlouhavě hlásila Rybetová, na niž neustále zíral Dorphon.
„Tak poručíku Dorphone, jakožto velící poručík nám řekněte co v téhle situaci podnikneme?“ Argeblas se snažil probudit přítele z transu. Dokonce se mu to i podařilo. Dorphonovi sklouzla ruka se kterou se opíral a zcela se probudil.
„Eh poručíku Diksi? Vystřelte na ten asteroid co se k nám řítí protonové torpédo! Gefová, vy nahlaste na záložní středisko ať připraví tažný paprsek, trochu si s těma šutrama pomůžeme!“ plný energie zářil poručík Tom Dorphon jako sluníčko.
„Dexne!“ ukázal na něho palec nahoru jeden poručík co na můstku mockrát nebyl.
***
Stál tam. Starý, ale v celé své síle. Napřáhl k nim ruku ( ne toto nebylo gesto na uvítanou ) až mu plášť vlál. Nic se však nestalo( pro ty měně chápavé tohle opravdu není ten gungan co utekl ).
„Ach mé staré kosti“ zabědoval vousatý děda zahalený do pláště. Vzpřímil se a protáhl. Natáhl ruku a stormtroopeří před ním spadli.
„Ou yes! To mu říkám akce, jaká od císaře nebyla!“ radostně vykřikoval stařík. Byl to mistr jedi ještě z dob staré republiky. Jmenoval se Jantar Jasmín ( uh ve chrámu jediu se mu děti smály: Pan Jantar je ještě starý! ).
S dědkovským skřetím smíchem jaký by nezvládl ani Yoda proběhl půlku chodby.
„Ten dědek je nějaký cvok! Všechny nás zabije!“ úpěl přes svou masku jeden stormtrooper. Dále neotálel a vyměnil si plynový zásobník do blasteru a přenastavil ho na omráčení. Zamířil a… vystřelil. Červený záblesk proletěl vzduchem a trefil jediho přímuö do břicha.
Výstřel se odrazil a omráčil imperiálního střelce. „Jste ještě mladí a nezkušení. Vy určitě neznáte triniové tácky!“ culil se na ně Jantar. Vytáhl si zpod pláště zčernalý tácek. Odhodil ho a trefil tak dalšího vojáka. „Juhů!“ ujekl když s pomocí Síly dopadl na hromadu stormtrooperů. Tím vyřadil dalšího.
„To za našich mladých let…“ bručel si stařičký jedi, když odmontovával jednu konstrukci. Konstrukce z neznámého kovu vysoké váhy spadla na ležící stormtroopery.
„Tak, to bysme měli“ pronesl Jasmín a otřel si ruce.
Teď mu už nic nebránilo pokračovat v cestě.
***
Spacetroopeři se vlekli vesmírem poblíž křižníku. Už se blížili k trhlině. Jejich vedoucí oddílu Duuke Muke zažehl své trysky vesmírného jatpacku. Nadnesl se nad díru z níž proudem unikal vzduch z lodi.
Spacetroopeři vytáhli ze svých skafandrů svářecí laser. Uvnitř lodi se snažili snížit co nejvíce tlak vzduchu, aby nebránili spacetrooperům. Čtyři spacetroopeři v obzvlášť masivních oblecích táhli mohutnou hadici.
Většina členů výsadku už dorazila k okraji kráteru a žhavila svářečky. Když došli i ti čtyři s hadicí ostatní jim pomohli upevnit ji do mohutných svorek.
„Můžeme!“ řekl do komlinku spacetrooper a pustil hadici. Z hadice nejprve vytryskla vroucí voda ta ale odlétla hluboko do vesmíru. Postupovalo něco na způsob vosku a roztaveného olova. To už vydrželo déle a zalepilo okraje kráteru. K bahýnku na okraji spěchali všichni spacetroopeři včetně Muka. Vytáhli mrazící blastery stávající z tekutého dusíku, plynného amformu, vzácných krystalů a Hothských minerálů. Chladili tu břečku na okrajích. Do karet jim hrál vesmírný mráz a naopak jim škodil tlak v lodi a unikající kyslík který bláto trhal nebo v něm alespoň dělal bubliny.
Ze stříkačky vyteklo několik posledních kýblů bahýnka a začala proudit látka podobná roztopenému asfaltu na cestách na planetě Bars. Vojáci nejprve nové usazeniny chladili, to je však znatelně deformovalo. Když nová "kůra" křižníku ztvrdla přišla na řadu svářečka. Laser v ní nebyl shromažďován do jednoho cíle, ale byl rozprostřen a zateplen.
Duuke nebyl moc vzdělaný po technické stránce, ale všichni věřili že je. Duuke se nerozmáhal pustit dolů pumu třídy "FROZEN" aby tak v reakci zmrazil tekutý povrch. Samozřejmě že tím několika členům výsadku způsobil těžké omrzliny, ale to už zprávy neuvádějí.
Z proudnice vystříkla nečekaně rychle lávovitá směs železa, krebetu a supra oceli. Tak nečekaně že třem spacetrooperům zůstala na skafandru seškvařená hrouda. Na již rovná místa byly obrovitý stroji vnýtovány obvody. Po obvodech byly vstřikovány do nového trupu miliony nanorobotů. V lávě se začaly utvářet malá zrnka kamínků. Spravování povrchu bylo čím dál tím těžší.
Když bylo pokryto 63 % kráteru po asteroidu, vytékala z hadice jen hromada rudy tlačená motorovým olejem. Spacetroopeři vedení "neomylným" vůdcem Duukem Mukem sestrojili obří laserovou pájku.
S podivem fungovala dobře ( snad kromě výpadku proudu celkem na třinácti kajut ).
***
„Tak!“ řekl Kaldem otírajíc si čelo plné potu. Právě s rytem dokončili opravu komunikačního bloku. I ostatní mechanici nelenili a spravovali co se dalo.
„Hzm… ehm tady je hl vzm… ní mechanik Kal ím… dem, strojovna mů sezzz… stku ohlaste se!“ řval do vysílače který však jel na stav nouze, na jeden kanál a byl dosti zrnitý.
„Tady mů sezzz… stek poručík Arg mn… eblas co se s vámi dě vko… je Kaldeme?“ znělo téže mizerně z reproduktoru. No co hlavně že nějak a rychle zvládnuto.
„Nějkej bl bee… bec nám bez přepnutí št mus… elování řadil štíty muse hmm… li jsme ramenem zničit generá guk… tor, aby nevybuchlo p ico… ůlka lodi!“ nadával rozzuřený mechanik.
„Mmn strojovno jak jste te plí… da na tom co za dek… ří ťka… zení kdy pol íbí… etíme?“ znělo klidně jako by nic
„No rameno s e rot… lektr ik-ou… bude schopné za dvě tři ho lkí… ďky s připojením šo ust… ku do motorů tak tři holk… hodiny, š oust… títy budou potřebovat sil ikón… né opravy generá la… toru, asi no žku… vý“ neustále Coolovi drnčel spoj.
„Dobře p ico… omalu jděte do ha réé… ngáru!“ byly poslední slova.
( Pokud
vám nebylo alespoň dvanáct ať nečte rozladěné tóny, pokud neznáte některé
z termínu při rozladění běžte se zeptat rodičů ☺pozn. MINISTERSTVO
ZDRAVOTNICTVÍ VARUJE ČTENÍ TAKOVÝCH KRAVIN STAR WARS ZPOMALUJE TVORBU VÝKALŮ!!!
)